V průběhu prosince 2006 uzavřel Ing. Michal Bernáth, likvidátor Vojenských staveb – státní podnik v likvidaci se všemi oprávněnými osobami dohodu, na jejímž základě došlo ke smírnému ukončení soudních sporů a k obnovení vyplácení náhrad z prostředků likvidované společnosti. Likvidátor podle dostupných informací také jednorázově uhradil veškeré dlužné náhrady od podzimu roku 2004.
V průběhu IV. čtvrtletí loňského roku došlo k uzavření právní a podkladové analýzy problematiky vyplácení náhrad z konkursní podstaty úpadce Vojenské stavby CZ a.s.
Podle závěrů zpracovaného rozboru není dán právní základ pro to, aby náhrady byly z těchto prostředků vypláceny osobám, které u Vojenských staveb CZ a.s. nikdy nebyly v zaměstnaneckém poměru, kdy jejich pracovní poměr, během něhož došlo k rozhodné události (pracovní úraz, nemoc z povolání) byl ukončen s jiným zaměstnavatelem — Vojenské stavby, s.p. anebo Vojenské stavby, a.s.
Odůvodnění tohoto stanoviska vychází především z ustanovení §§ 249 — 251 zákoníku práce, který je doplněn o výkladové stanovisko uvedené v odůvodnění Rozsudku Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 1365/99 (faximile jednotlivých stránek [1] [2] [3] [4]), 21 Cdo 920/2003 (faximile jednotlivých stránek [1] [2] [3] [4]), 21 Cdo 1511/2004 (faximile jednotlivých stránek [1] [2] [3] [4]).
Závěr, který z těchto ustanovení vyplývá, jednoznačně potvrzuje, že není možné, aby při prodeji podniku či jeho privatizaci (obdobný proces závisející na vůli převodce a nabyvatele) došlo mezi dvěma stranami k jakémukoliv ujednání o tom, kdo bude nést odpovědnostní závazky vůči osobám, které mají nárok na vyplácení náhrad, ale které již ke dni převodu majetku v daném podniku nepracují. Jinými slovy převod majetku podniku formou jeho prodeje, prodeje jeho části či procesem privatizace se týká v oblasti pracovněprávní pouze tzv. „živých“ zaměstnanců, tj. osob, které jsou ke dni prodeje v zaměstnaneckém poměru k převádějící osobě.
S těmito závěry seznámil správce konkursní podstaty úpadce Vojenské stavby CZ a.s. — Mgr. Klán všechny dotčené subjekty, a to jednak osoby, které ukončily svůj pracovní poměr ve státním podniku Vojenské stavby (Tabulka č.1), jednak osoby, které ukončily svůj pracovní poměr ve Vojenských stavbách, a.s. (Tabulka č.2). Těmto osobám byly zaslány informační dopisy, a to dopis ze dne 8. a 9. listopadu 2004 a dopis ze dne 18. listopadu 2004.
Současně s tím Mgr. Klán písemně informoval likvidátora Vojenských staveb, s.p., Ing. Bernátha dopisem ze dne 15. listopadu 2004 a správce konkursní podstaty úpadce Vojenské stavby, a.s., JUDr. Krause dopisem ze dne 15. listoapdu 2004. Cílem této informace bylo jednak podání vysvětlení a dále nabídnutí spolupráce k zajištění kontinuálnosti ve vyplácení náhrad s cílem minimalizovat dopady změny v osobě povinné k vyplácení náhrad na oprávněné osoby.
JUDr. Kraus reagoval na výše uvedený dopis strohou odmítavou odpovědí ze dne 1. prosince 2004, v níž se snažil poukázat na oprávněnost převodu závazků z bývalých pracovních vztahů odkazem na §§ 477 a 480 zák. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník.
Ing. Bernáth na dopis nijak nereagoval a po telefonických urgencích se dostavil na jednání, na němž oznámil, že před zaujetím stanoviska v dané věci musí problematiku konzultovat s právníkem. V zásadě však nepředjímal odmítavý postoj v dané věci. Na počátku ledna však i on, po další urgenci, písemně oznámil dopisem z 5. ledna 2005, že se necítí být povinen k provádění výplat náhrad za ztrátu na výdělku.
V mezidobí se na Mgr. Klána obrátila řada osob, jimž bylo pozastaveno vyplácení náhrad, nejčastějšími dotazy byly:
V Praze dne 20. ledna 2005
